M-Model 32087 Polish Knight Tannenberg 1410

S jistými výhradami lze předpokládat, že v raném piastovském období (kolem 960-1138) byl základem bojové síly polského knížete či krále jeho mužstvo, složené za dob Mieszka I. a Boleslava Chrabrého o cca. 3000-3500 koňských válečníků (bojovníků) vyzbrojených kulatým štítem, řetězem, často železnou přilbou a kopím, sekerou a jednoručním mečem. Předpokládá se, že mužstvo bylo velmi dobře vycvičené a prezentovalo se vysokou bojovou hodnotou. Do 1. poloviny 11. století ji platil také přímo panovník ze své pokladny. Kazimierz Obnovitel (vládl 1038-1058) však změnil způsob odměňování válečníků a začal jim udělovat půdu, ze které měli vydělávat na živobytí a postavit se princově výzvě. V období rozdělení na okresy (1138-1320) se knížecí mužstvo zcela rozpadlo. Základní "zbraní" polských panovníků však byli ve čtrnáctém a až do druhé poloviny patnáctého století rytíři. Jejich výstroj či výcvik se na přelomu čtrnáctého a patnáctého století nijak nelišil od toho, co prezentovali západoevropští rytíři či bratři z řádu německých rytířů. Jako obranné zbraně dominovaly štíty, řetězová zbroj s četnými prvky plátové zbroje nebo plná plátová zbroj. Používaly se také různé typy přileb, např. hlavy, hledí nebo tzv přilby typu Siedlątków. Ofenzivními zbraněmi byly jednoruční meč a kopí. Používaly se také různé druhy tupých zbraní, jako jsou palcáty a filety. Rytíři byli povoláni do zbraně na základě masové mobilizace. Takto byla naverbována armáda a armáda odvedla v Grunwaldu v roce 1410 skvělou práci. Již v průběhu třináctileté války (1454-1466) však polská masová mobilizace tvrdě selhala v bitvě u Chojnice, což si vynutilo změny a spoléhání se v průběhu této války na žoldnéře. Lidové povstání bylo ještě v 16. a 17. století sporadické, ale v polské armádě nehrálo hlavní roli.