Luchs (německy rys) je moderní německé kolové průzkumné vozidlo. První prototypy vozidla byly vyrobeny v roce 1968 a sériová výroba pokračovala v letech 1975-1977 a skončila výrobou 408 kusů. Luchs je poháněn motorem Mercedes-Benz OM403A 300 HP (při použití benzínu) a 390 HP (při použití nafty). Vozidlo je vyzbrojeno jedním 20mm autokanónem Rheinmetall Mk.20 Rh 202 a jedním 7,62mm kulometem MG3.
V 60. a 70. letech byly v Bundeswehru zavedeny do výzbroje nové a vysoce mobilní tanky (Leopard 1) a bojová vozidla pěchoty (Marder 1) německé výroby, což si vynutilo vývoj nového kolového průzkumného vozidla. V důsledku těchto prací vznikl Luchs. Toto vozidlo se vyznačuje vysokou maximální rychlostí a velmi vysokou pohyblivostí – má schopnost překonávat vodní překážky bez speciální přípravy a obsluhují jej dva řidiči – jeden v přední části vozidla a druhý vzadu. Díky tomuto Luchs dokáže v případě nouze velmi rychle ustoupit z bojiště. Stejně jako ostatní vozidla Bundeswehru – Fuchs – však ano komplexní struktura vyžadující od uživatele vysokou technickou kulturu a dobré logistické zázemí. Používaly jej pouze německé ozbrojené síly a v současnosti (2018) je částečně nahrazen vozem Fenek.
PzKpfw II (Panzerkampfwagen II) byl německý lehký tank z druhé světové války. První prototypy vozidla vznikly v roce 1934 a sériová výroba pokračovala v období 1935-1944 a skončila výrobou asi 1850 vozů. Verzi tanku A poháněl jeden motor Maybach HL 57 TR o výkonu 130 HP. Byl vyzbrojen 1 kulometem KwK 30 ráže 20 mm a 1 kulometem MG 34 ráže 7,92 mm. umístěna ve věži.
PzKpfw II vznikl jako výsledek soutěže vyhlášené Německým úřadem pro vyzbrojování na lehký tank o hmotnosti do 10 tun, vyzbrojený 20mm kanónem. Soutěž vyhrála společnost MAN ve spolupráci s Daimler-Benz. Sériová výroba začala v roce 1935 a během ní vzniklo mnoho variant tanku PzKpfw II. Chronologicky první byla verze A, ta se však vyráběla v relativně malém množství. Brzy poté vznikla verze B, která již měla nový výkonnější motor a změněný podvozek. Již v roce 1937 vznikla verze C, s podstatně změněným podvozkem a zesíleným čelním pancířem korby. Koncem roku 1940 vznikla verze F, která měla silnější pancéřování a lepší převodovku než verze C. V roce 1942 se začala vyrábět verze L ("Luchs"), která měla zcela nový podvozek, nový Motor o výkonu 180 HP a výrazně zvýšená rychlostní maximum - ze 40 km/h na 60 km/h. Na podvozcích PzKpfw II byla postavena i řada dalších vozidel, např. samohybná houfnice Wespe nebo stíhač tanků Marder II. Tanky PzKpfw II se používaly téměř na všech frontách 2. světové války a od roku 1942 byly zařazovány k vedlejším úkolům.