Type Two HSL je označení pro třídu britských velkých motorových člunů z druhé světové války. Délka jedné jednotky tohoto typu byla 19 metrů a výtlak nepřesáhl 22 tun. O pohon se staraly 3 motory Napier Sea Lion po 500 HP. Maximální rychlost byla až 36 uzlů a výzbroj jediného člunu tohoto typu obvykle tvořily dva kulomety ráže 7,7 mm.
Motorové čluny Type Two HSL navrhl Hubert Scott-Paine v roce 1937 pro British Power Boat Company. Při konstrukci tohoto typu člunu byl kladen důraz zejména na co nejvyšší maximální rychlost, ovladatelnost a funkčnost. Čluny tohoto typu byly ve velkém používány námořní záchrannou službou RAF, speciální službou věnovanou záchraně britských a spojeneckých pilotů, kteří byli nuceni přistát na vodě. První čluny tohoto typu vstoupily do služby v polovině roku 1940 a jejich výroba pokračovala v letech 1940-1942. Celkem bylo postaveno asi 70 lodí tohoto typu. Za zmínku stojí, že speciálně upravené čluny Type Two HSL se zúčastnily rallye Dieppe v roce 1942.
Během druhé světové války hrála Námořní záchranná služba (ASR) RAF klíčovou roli při záchraně tisíců vysoce vycvičených posádek spojeneckých letadel prováděním záchranných operací kolem Britských ostrovů a také v dalších námořních oblastech, kde zuřila válka. V úzké spolupráci s Royal Navy používala ASR k plnění svých misí jak letadla, tak vysokorychlostní čluny. Jedním z nejslavnějších byl British Power Boat Company Type 2 63 ft HSL, známý jako 'Whaleback' - 'velrybí hřbet' díky své charakteristické zakřivené palubě. Dalším, stejně často používaným termínem byl 'Spitfire ASR'. Jednotka, kterou v roce 1937 navrhl Hubert Scott-Paine, začala sloužit v polovině roku 1940. Obrannou výzbroj zpočátku tvořily dvě protiletadlové věže Armstrong-Whitworth, každá s jedním kulometem Vickers. Po osudném náletu na Dieppe v srpnu 1942, kdy bylo zničeno několik jednotek, bylo rozhodnuto o instalaci dvou dalších kulometů, jednoho na obou stranách, a kanónu ráže 20 mm v zadní části, speciálně zesíleného pro montážní účely. Pancéřování, zejména kabin, bylo také rozšířeno, a přestože to přirozeně zvýšilo hmotnost jednotky, stále vyvinula plně uspokojivou maximální rychlost 36 uzlů díky 500hp Napier Sea Lions (přepracovaný letecký motor) a měla dosah asi 500 mil při průměrné rychlosti 25 uzlů. Posádku tvořilo 9 lidí včetně kapitána a zdravotnického personálu. Základny ASR byly umístěny především na jihovýchodním pobřeží Velké Británie, známém jako Hellfire Corner, kvůli vysokému počtu nehod způsobených nepřetržitými leteckými boji nad Lamanšským průlivem a Severním mořem. Zpočátku byly záchranné jednotky ASR pro lepší viditelnost natřeny jasně žluto - černými barvami, nicméně vzhledem k narůstající frekvenci útoků německého letectva bylo považováno za nutné použít maskovací šedé barvy. V roce 1944 měla ASR RAF k dispozici více než 300 rychlých záchranných člunů, což umožnilo pokrýt celé pobřeží Velké Británie a mnoho dalších důležitých oblastí ve Středozemním moři nebo dokonce v Indickém oceánu. Po útocích v roce 1941 se také Malta rozhodla ve stejném roce vytvořit základnu ASR a jen do prosince 1942 se podařilo zachránit 125 cenných posádek.