Minsk byla sovětská lehká letadlová loď s klasickým pohonem. Kýl byl položen pod toto plavidlo v roce 1972, spuštění proběhlo v září 1975 a uvedení do provozu proběhlo v roce 1978. Celková délka lodi byla 273 metrů, celková šířka byla 32,7 metrů a její plný výtlak byl asi 38 000 tun. Maximální rychlost byla až 32 uzlů. Palubní výzbroj zahrnovala: 4 dvojité raketomety SS-N-12, dva dvojité raketomety SA-N-3, dva dvojité kanóny ráže 76,2 mm a osm 30 mm kompletů AK-630. Letadlová loď mohla vzít na palubu až 28 letadel, včetně například vrtulníků Ka-25 nebo Ka-27 nebo letadel Jak-38.
Minsk byla druhá největší letadlová loď třídy Kijew (Kyjev, projekt 1143). Tento typ jednotek byl postaven na základě zkušeností získaných z provozu leteckých křižníků třídy Moskva. Podobně jako ony disponují výkonnou palubní výzbrojí, odpovídající více než jednomu tehdejšímu torpédoborci, ale také mnohem rozsáhlejší vzdušnou palubou, která umožňuje provoz letounů Jak-38. Hlavním úkolem lodí typu Kijew byl boj s ponorkami (ZOP) – především s americkými jednotkami SSBN vyzbrojenými střelami Polaris. V době míru plnily především propagandistickou roli a měly představovat námořní mocnost Sovětského svazu. Jedna z lodí této třídy, tedy Minsk, byla postavena na Černém moři v Nikolajevu. Krátce po vstupu do služby byl Minsk přidělen k Černomořské flotile, ale v roce 1979 byl převeden do Tichomořské flotily. V letech 1981-1982 byla po sérii nehod Jaku-38 změněna architektura startovací paluby letadlové lodi. V letech 1982-1983 jednotka působila v povodí Indického oceánu a v roce 1986 reprezentovala sovětskou vlajku v KLDR při zdvořilostní návštěvě. Na začátku 90. let byla plánována generální oprava Minsku, ale jednotka byla nakonec v roce 1993 vyřazena z provozu. Odzbrojená loď byla koupena jednou z čínských společností, odtažena do ČLR a přeměněna na muzejní loď a zábavní centrum, které slouží od roku 2000.