D-DAY miniature studio 35079 "Roosevelt Boulevard" US Soldiers, Germany 1945

Již po prvních zkušenostech z bojů v severní Africe na přelomu let 1942-1943 změnila americká armáda postavení americké pěší divize. Od roku 1943 měla každá pěší divize tři pěší pluky na plný úvazek, postupně složené ze tří pěších praporů. Kromě toho byly součástí pěšího pluku i další jednotky, např.: protitanková rota, dělostřelecká rota nebo štábní rota. Celkem čítal pěší pluk americké armády přibližně 3100 vojáků. Je třeba také připomenout, že součástí divize byla i silná dělostřelecká složka skládající se ze čtyř dělostřeleckých praporů – 3 lehkých a 1 středního, nejčastěji vyzbrojených houfnicemi ráže 105 a 155 mm. Dále zde byl mimo jiné ženijní prapor, opravárenská rota, průzkumná jednotka a četa Vojenské policie. Celkem měla americká pěší divize od roku 1943 přibližně 14 200 lidí. Poměrně jasně dominovala dělostřelectvu nad německou divizí a měla mnohem lepší a především plně motorizované dopravní prostředky, což z ní činilo vysoce mobilní taktickou formaci. Měla také mnohem bohatší "individuální" protitankové zbraně v podobě velkého množství odpalovačů bazuky, kterých bylo v celé divizi přes 500 kusů.

První pokusy o použití výsadkových jednotek proběhly v ozbrojených silách USA na počátku 30. let 20. století, ale ukázaly se jako neúspěšné. Teprve vypuknutí 2. světové války v Evropě urychlilo rozvoj této formace ve Spojených státech a první výsadkovou jednotkou v historii americké armády byla jedna z čet 29. pěšího pluku, která v roce 1940 prošla patřičným výcvikem. Jednou z nejvýznamnějších postav ve vývoji amerických výsadkových jednotek byl generál William C. Lee, známý také jako otec této formace. Během druhé světové války byly vytvořeny dvě výsadkové divize: 82. ("All American") a 101. ("Screaming Eagle"). Americké jednotky tohoto typu sehrály obrovskou roli v prvních dnech operace v Normandii (červen 1944), ale bojovaly i později v rámci operace Market-Garden (1944) nebo Varsity (1945).