9S32 Grill Pan Tracking Radar je označení sovětského a nyní ruského mobilního radarového systému určeného především pro sledování vzdušných cílů z období studené války a moderní doby. S rizikem určité nepřesnosti lze předpokládat, že výroba těchto radarových systémů začala na počátku 80. let a první jednotky vstoupily do služby v sovětské armádě v roce 1983, ačkoli dosáhly plné provozuschopnosti kolem roku 1988-1989. Sledovací radar 9S32 Grill Pan Tracking Radar je určen pro raketový systém země-vzduch S-300V (kód NATO: SA-12 Gladiator). Prezentovaný systém je vícedosahový radar určený především k zaměřování cílů: jak letadel, tak balistických raket krátkého a středního doletu. Předpokládá se, že radar může sledovat 6 cílů současně a zaměřit cíl na svých 6 vlastních raket. Ve verzi 9S32-1 je detekční dosah pro cíl o velikosti proudového letadla 150 kilometrů, zatímco u verze 9S32M je dosah detekce 200 km, s cílem o velikosti balistické střely systém dokáže detekovat na vzdálenost 120- 140 km a cíl velikosti stíhačky ze 140 kilometrů.
S-300 (kód NATO: SA-10 Grumble) je sovětský a v současnosti ruský protiletadlový a balistický protibalistický obranný systém země-vzduch. Konstrukční práce na tomto systému pravděpodobně začaly v roce 1967, ale výroba začala až v roce 1975 a pravděpodobně s přestávkami pokračovala až do roku 2011. V případě raných verzí systému S-300P je střelou (efektorem) např. 5W55R s dostřelem 75 kilometrů, maximálním dostupem 25 000 metrů a hmotnost hlavice nepřesahuje 133 kilogramů.
S-300 je v podstatě celá rodina protiletadlových a balistických obranných systémů, která byla vyvinuta závody Almaz-Antiej, ale často v úzké spolupráci s dalšími subjekty, např. Zakłady Mechaniczne im. Kalinina nebo továrna na stroje Mariinsky. Zpočátku se systém věnoval ničení nepřátelských vzdušných cílů a taktických střel, ale postupem času začal rozvíjet svou schopnost bojovat s balistickými střelami. Systém je určen především k zajištění protivzdušné obrany vlastních měst, správních center, vojenských základen a letišť. V průběhu výroby vzniklo mnoho vývojových verzí tohoto systému. Například verze systému S-300W (také nazývaná Antiej-250 a Antiej -3000) je určena pro boj s nepřátelskými letouny a jejich taktickými střelami (např. MGM-52 Lance nebo Pershing II), a jeho dolet v nejnovějších verzích dosahuje 200 kilometrů. Verze systému S-300P se zase věnuje především ničení nepřátelských letadel a vrtulníků s maximálním doletem 200 kilometrů.