8,8 cm PaK43 (Panzerabwehrkanone 43) je německé protitankové dělo ráže 88 mm, vyvinuté úpravou protiletadlového děla Flak 41. Dělo bylo vyvinuto koncernem Krupp. Pro dělo byly použity dva podvozky: čtyřkolový a dvoukolový (nosič houfnice leFH 18). Druhý se jmenoval Pak 43/41. Pak 43 byl také používán jako výzbroj pro stíhače tanků Elegant, Nashorn a Jagdpanther a tank Royal Tiger (pod označením KwK 43). Toto dělo se ukázalo jako velmi účinná zbraň, schopná zničit jakékoli spojenecké nebo sovětské obrněné vozidlo. Nicméně hlavní nevýhodou této zbraně byly její značné rozměry, které znesnadňovaly maskování a pohyb, což mírně snižovalo bojovou hodnotu Pak 43. Technické údaje: délka hlavně: 661cm, dostřel (účinný): 4000m, ráže: 88mm, bojová hmotnost: 4380 kg, počáteční rychlost střely: 1143 m/s (PzGr.40/43 granát), rychlost střelby: 20-25 otočení/min.
Sd.Kfz 251 byl německý, střední, polopásový obrněný transport z druhé světové války. První prototypy vozidla byly vyrobeny v roce 1935 a sériová výroba pokračovala v letech 1939-1945 a skončila výrobou asi 14 500 kusů. Sd.Kfz 251 byl poháněn šestiválcovým motorem Maybach HL 42 TURKM s výkonem 100 hp .
Sd.Kfz 251 byl vyvinut jako nový, základní polopásový transportér německých ozbrojených sil. Jeho konstrukce vycházela z těžkého tahače Sd.Kfz.11 s několika změněnými prvky na upraveném podvozku: byla přidána nová palivová nádrž, umístění volantu a přepracován byl výfukový systém. V průběhu sériové výroby vznikly čtyři základní verze Sd.Kfz 251 (Ausf. A, B, C a D), nicméně z hlediska detailů souvisejících s výrobním procesem (zejména verze C) a mírně odlišné uspořádání prvků uvnitř trupu. Během 2. světové války vzniklo více než 20 variant a verzí Sd.Kfz 251. Chronologickou první byl Sd.Kfz 251/1, což byla základní verze, vyzbrojená dvěma kulomety MG34 nebo MG42 a schopná nést až 10 výsadkových jednotek. V roce 1941 byla vyvinuta verze Sd.Kfz 251/2 vyzbrojená 80mm minometem. Existovala i verze Sd.Kfz 251/3, což bylo komunikační a radiokomunikační vozidlo s různými sestavami radiostanic a antén. V roce 1942 byla vyvinuta varianta Sd.Kfz 251/9 Stummel vyzbrojená 75mm dělem StuK 37 s krátkou hlavní. Zajímavější verze byly Sd.Kfz 251/16 se dvěma plamenomety nebo Sd.Kfz 251/20 UHU vybavené zářičem infračerveného záření a určené k zaměřování v noci. Auta Sd.Kfz 251 všech verzí sloužil především u obrněných divizí a obrněných granátníků prakticky na všech frontách 2. světové války: od zářijového tažení (1939), přes tažení ve Francii (1940), boje na Balkáně a v severní Africe (1941 -1943) po bojích na východní (1941-1945) a západní (1944-1945) frontě.