FINEMOLDS AD-02 Saburo Sakai, WWII Imperial Japanese Navy Pilot . NEW IN BOX!
Saburó Sakai se narodil v srpnu 1916 a zemřel v září 2000 ve věku 84 let. Byl to jeden z nejlepších japonských stíhacích pilotů druhé světové války, kterému se říkalo stíhací eso. Je mu připsáno nejméně 64 vzdušných vítězství. Saburō Sakai pocházel z chudé samurajské rodiny. Navzdory plánům na studium se kvůli obtížné finanční situaci v roce 1933 přihlásil k námořnictvu, později byl převelen k letectvu. Již při výuce pilotování prokázal nadprůměrné schopnosti a všechny zkoušky složil s velmi vysokým hodnocením. Svůj křest ohněm podstoupil v roce 1937 během japonsko-čínské války. Dosáhl také svých prvních leteckých vítězství nad územím Číny, kdy létal na strojích Mitsubishi A5M a A6M Zero. Ve válce v Pacifiku proti USA sloužil od 8. prosince 1941 v bojích nad Filipínami a nad Borneem. V roce 1942 bojuje nad Novou Guineou a Šalamounovými ostrovy včetně Guadalcanalu. V průběhu bojů o poslední ostrov je vážně zraněn, následkem čehož přijde o jedno oko a částečně ochrnul na obličej. Po rekonvalescenci se vrátil do traťové služby a bojoval až do konce války. Po válce Saburo Sakai konvertoval k buddhismu a prohlásil se za odpůrce vojenských akcí a zabíjení.
Japonské námořní letectvo Imperial Japanese Navy Air Service - zkráceně IJANS, jap. Dai-Nippon Teikoku Kaigun Koku-tai) vznikly již v roce 1910, ale jejich velmi intenzivní vývoj probíhal především ve 20. a 30. letech 20. století a hlavním zastáncem jejich rozvoje byl admirál Isoroku Yamamoto. Při vypuknutí války v Tichomoří IJANS byly schopny nasadit v první linii cca 1830 letounů, z toho cca 660 stíhaček, cca 330 palubních bombardérů a torpédových letounů, cca 240 bombardovacích letounů operujících z pozemních základen a cca 520 hydroplánů. Mezi základní typy strojů patří slavné stíhačky Mitsubishi A6M Zeke, ale také střemhlavý bombardér Aichi D3A, palubní torpédový letoun Nakajima B5N a námořní bombardér Mitsubishi G4M. Základní organizační jednotkou palubního letectví byla letecká skupina (japonský kouktai, později Koku-sentai), která čítala až 80-90 letadel. Jednotkou nižší úrovně byl hikotai (ekvivalent eskadry) s 9 až 16 stroji. Když začala válka v Pacifiku, japonští námořní piloti byli vysoce vycvičení a často v této věci jasně převyšovali spojenecké piloty. Špatný systém výcviku však způsobil, že spolu s narůstajícími ztrátami během války nebyl nikdo, kdo by tyto skvělé letce nahradil. Výsledkem bylo, že v letech 1944-1945 byli japonští námořní piloti svými schopnostmi jednoznačně horší než jejich američtí oponenti.