AFV Club 48007 Sd.Kfz. 251/1 ausf. C

Sd.Kfz 251 byl německý, střední, polopásový obrněný transport z druhé světové války. První prototypy vozidla byly vyrobeny v roce 1935 a sériová výroba pokračovala v letech 1939-1945 a skončila výrobou asi 14 500 kusů. Sd.Kfz 251 byl poháněn šestiválcovým motorem Maybach HL 42 TURKM s výkonem 100 hp .

Sd.Kfz 251 byl vyvinut jako nový, základní polopásový transportér německých ozbrojených sil. Jeho konstrukce vycházela z těžkého tahače Sd.Kfz.11 s několika změněnými prvky na upraveném podvozku: byla přidána nová palivová nádrž, umístění volantu a přepracován byl výfukový systém. V průběhu sériové výroby vznikly čtyři základní verze Sd.Kfz 251 (Ausf. A, B, C a D), nicméně z hlediska detailů souvisejících s výrobním procesem (zejména verze C) a mírně odlišné uspořádání prvků uvnitř trupu. Během 2. světové války vzniklo více než 20 variant a verzí Sd.Kfz 251. Chronologickou první byl Sd.Kfz 251/1, což byla základní verze, vyzbrojená dvěma kulomety MG34 nebo MG42 a schopná nést až 10 výsadkových jednotek. V roce 1941 byla vyvinuta verze Sd.Kfz 251/2 vyzbrojená 80mm minometem. Existovala i verze Sd.Kfz 251/3, což bylo komunikační a radiokomunikační vozidlo s různými sestavami radiostanic a antén. V roce 1942 byla vyvinuta varianta Sd.Kfz 251/9 Stummel vyzbrojená 75mm dělem StuK 37 s krátkou hlavní. Zajímavější verze byly Sd.Kfz 251/16 se dvěma plamenomety nebo Sd.Kfz 251/20 UHU vybavené zářičem infračerveného záření a určené k zaměřování v noci. Auta Sd.Kfz 251 všech verzí sloužil především u obrněných divizí a obrněných granátníků prakticky na všech frontách 2. světové války: od zářijového tažení (1939), přes tažení ve Francii (1940), boje na Balkáně a v severní Africe (1941 -1943) po bojích na východní (1941-1945) a západní (1944-1945) frontě.