Flak 36/37 ráže 8,8 cm je německé těžké protiletadlové dělo, vyvinuté z kanónu Flak18. Oproti originálu se změnila hlaveň zbraně a nyní měla dělenou trubku jádra. Změnilo se také lafetování a podvozek. Tyto změny umožnily manévrování zbraně dopředu i dozadu. Ve verzi Flak 37 byl modernizován komunikační systém s bateriovou řídící jednotkou. Stejně jako Falk 18 se i Flak 36/37 vyznačoval skvělými vertikálními a horizontálními letovými parametry a také velkou průbojností pancíře. Od roku 1940 se v masovém měřítku používal jako protitanková zbraň. Technické údaje: dostřel: vertikální - 10 600 m, horizontální - 14 860 m, ráže: 88 mm, bojová hmotnost: 5000 kg, rychlost střelby: 15-20 ran/min., Počáteční rychlost střely: 820 m/s (vysoce výbušný granát), 930 m/s (pancéřová střela).
Sd.Kfz.6 (německy: Sonderkraftfahrzeug 6) byl německý polopásový transportér z druhé světové války. První prototypy byly vyrobeny v roce 1934, sériová výroba pokračovala v letech 1939-1944 a skončila výrobou cca 3500 exemplářů tohoto vozidla. Pohon obstarával jediný motor Maybach HL 54TUKRM s výkonem 100 HP. Auto Sd.Kfz. 6 neměl standardně pevnou výzbroj.
Konstrukční práce na Sd.Kfz.6 začaly u Bussing-NAG v roce 1934, ale kvůli neustálému zlepšování konstrukce byly prodlouženy až do roku 1939, kdy se vozidlo dostalo do sériové výroby. Používal se především jako dělostřelecký tahač s tažnou kapacitou až 5 tun a velmi často se používal k přepravě lehkých houfnic leFH18 ráže 105 mm. Kromě základní verze (Sd.Kfz.6) vznikly tři vývojové verze vozidla. Prvním byl model Sd.Kfz.6 / 1, což byl vylepšený dělostřelecký tahač. Poté vznikla verze Sd.Kfz.6 / 2, což byla protiletadlová verze vyzbrojená 37mm kanónem FlaK36. Poslední verzí byl Sd.Kfz.6/3, stíhač tanků vyzbrojený ukořistěným 76,2mm kanónem F-22. Vozy Sd.Kfz. 6 byly použity na všech frontách druhé světové války v letech 1939-1945.