Válka v Afghánistánu, známá také jako sovětská intervence v Afghánistánu, se vedla v letech 1979-1989. Stranami konfliktu byla afghánská komunistická vláda, podporovaná ve velkém SSSR, a partyzánské (mudžahedínské) jednotky, které nesouhlasily se sovětskou intervencí a dalekosáhlou sekularizací a ateizací státu. Mudžahedínům se poměrně rychle dostalo rozsáhlé, i když neoficiální pomoci ze Spojených států. Předpokládá se, že sovětská strana zapojila do konfliktu najednou asi 100-120 tisíc lidí. lidí, přičemž určení počtu mudžahedínů je velmi obtížné - nejčastěji se však předpokládá, že měli početní převahu nad sovětskými jednotkami. Bezprostřední příčinou konfliktu byla snaha SSSR zvýšit svou roli ve Střední Asii a především zvýšit svůj vliv v Afghánistánu. Sovětská vojska bojující v této válce byla součástí tzv Omezený kontingent sovětských sil v Afghánistánu, který tvořily především síly 40. armády. Sluší se dodat, že na samém začátku války zapojila sovětská armáda do konfliktu asi 81 tisíc. osob, cca 2400 obrněných vozidel (včetně tanků) a cca 500 letadel. Postupem času tyto síly výrazně narostly. Afghánská válka byla stejně jako válka ve Vietnamu klasickým příkladem partyzánské války, která se navíc vedla v terénu rozhodně nepříznivém pro sovětské jednotky. Sovětští vojáci byli navíc špatně vycvičeni k vedení takového asymetrického konfliktu. Také sovětské vybavení a doktrína, navržená pro totální konflikt ve střední a západní Evropě, ne vždy fungovala. Nakonec válka skončila porážkou Sovětského svazu, který utrpěl obrovskou a prestižní porážku. Předpokládá se také, že válka urychlila rozpad Sovětského svazu. Sovětská armáda pravděpodobně také ztratila asi 65 000-70 000 zraněných a zabitých.
Válka v Afghánistánu, známá také jako sovětská intervence v Afghánistánu, se vedla v letech 1979-1989. Stranami konfliktu byla afghánská komunistická vláda, podporovaná ve velkém SSSR, a partyzánské (mudžahedínské) jednotky, které nesouhlasily se sovětskou intervencí a dalekosáhlou sekularizací a ateizací státu. Mudžahedínům se poměrně rychle dostalo rozsáhlé, i když neoficiální pomoci ze Spojených států. Předpokládá se, že sovětská strana zapojila do konfliktu najednou asi 100-120 tisíc lidí. lidí, přičemž určení počtu mudžahedínů je velmi obtížné - nejčastěji se však předpokládá, že měli početní převahu nad sovětskými jednotkami. Bezprostřední příčinou konfliktu byla snaha SSSR zvýšit svou roli ve Střední Asii a především zvýšit svůj vliv v Afghánistánu. Sovětská vojska bojující v této válce byla součástí tzv Omezený kontingent sovětských sil v Afghánistánu, který tvořily především síly 40. armády. Sluší se dodat, že na samém začátku války zapojila sovětská armáda do konfliktu asi 81 tisíc. osob, cca 2400 obrněných vozidel (včetně tanků) a cca 500 letadel. Postupem času tyto síly výrazně narostly. Afghánská válka byla stejně jako válka ve Vietnamu klasickým příkladem partyzánské války, která se navíc vedla v terénu rozhodně nepříznivém pro sovětské jednotky. Sovětští vojáci byli navíc špatně vycvičeni k vedení takového asymetrického konfliktu. Také sovětské vybavení a doktrína, navržená pro totální konflikt ve střední a západní Evropě, ne vždy fungovala. Nakonec válka skončila porážkou Sovětského svazu, který utrpěl obrovskou a prestižní porážku. Předpokládá se také, že válka urychlila rozpad Sovětského svazu. Sovětská armáda pravděpodobně také ztratila asi 65 000-70 000 zraněných a zabitých.
Na produkty ICM se vztahuje doživotní záruka a přímý servis výrobce.
I když předmět sami poškodíte, můžete podat žádost o obdržení nového!
Stačí vyplnit formulář dostupný na následující adrese:
https://icm.com.ua/contacts/