Kořeny ruské a později sovětské námořní pěchoty sahají až do doby vlády cara Petra Velikého, který tento typ formace založil v roce 1705. Vojáci zařazení do skupiny bojovali nejen ve Velké severní válce (1700-1721), ale i v mnoha dalších konfliktech za účasti ruského státu, jako byla Krymská válka (1853-1856), válka s Japonskem ( 1904-1905) nebo první světová válka (1914-1918). Po říjnové revoluci nebyla tato formace rozpuštěna, ale stejně jako mnoho dalších jednotek Rudé armády prošla hlubokými změnami. V průběhu další světové války (1939-1945) se bojů na souši zúčastnilo cca 350 tisíc lidí. námořníci a vojáci sovětského námořnictva. Zpočátku tvořila sovětská námořní pěchota pouze jedna brigáda námořní pěchoty sloužící jako součást Baltské flotily, ale během války (zejména v průběhu konfliktu s Německem) šest pluků námořní pěchoty, asi 40 brigád a jedna plná byly vytvořeny divize.! Situace s písmy zejména v letech 1941-1943 znamenala, že tyto často dobře vycvičené jednotky bojovaly především v klasicky pozemních operacích, včetně obrany Sevastopolu, Moskvy, Kerče a Stalingradu. Sluší se dodat, že v letech 1941-1945 provedla sovětská námořní pěchota asi 120 vylodění z moře, nejčastěji se však vylodění týkalo čet nebo u většiny rot. Sluší se dodat, že 122 vojáků sloužících v této formaci získalo titul Hrdina Sovětského svazu.
Rozhodující vliv na utváření organizace a taktiky německé pěchoty před vypuknutím 2. světové války měly jednak zkušenosti z předchozí světové války, ale také teoretické práce vzniklé ve 20. a 30. letech 20. století, které často zdůraznil nutnost vnímat německou pěchotu jako nástroj vedení útočné války. To ovlivnilo jak vybavení, tak organizaci německé pěší divize, která se během zářijového tažení roku 1939 skládala ze 3 pěších pluků, z nichž každý byl rozdělen na 3 pěší prapory, dělostřeleckou rotu a protitankovou rotu. Kromě toho existovaly četné podpůrné jednotky, včetně: dělostřeleckého pluku se 4 dělostřeleckými eskadrami (včetně jedné těžké), protitankovým praporem, sapérským praporem a komunikačním praporem. Celkem tedy tzv. pěší divize V první mobilizační vlně mělo výraznou dělostřeleckou složku asi 17 700 lidí, ale byla také hojně vybavena kulomety. Mělo také moderní a účinné – na tehdejší dobu – prostředky komunikace a velení. V průběhu války prošly pěší divize transformací - v roce 1943 byly některé z nich přeměněny na divize obrněných granátníků. Standardní oddíl "tradiční" pěchoty však od roku 1943 tvořilo cca 12 500 mužů (a ne cca 17 700 jako v roce 1939) a byla v něm redukována i její dělostřelecká složka – zejména těžké dělostřelectvo, přičemž její proti- obrana tanku byla výrazně vylepšena. Předpokládá se, že za celou druhou světovou válku sloužilo ve Wehrmachtu asi 350 pěších divizí.