Sada příslušenství z pryskyřice.
Přiložené výkresové pokyny pomáhají k montáži.
Můžete použít ostré nástroje (Sniccer, přímočará pila nebo elektrická mini vrtačka s řezným kotoučem, tloušťka max. 0,5-1 mm.)
rozebrat díly z pryskyřičných bloků.
Buďte prosím opatrní a mějte na paměti, že to vyžaduje trochu více zkušeností,
než na vstřikované plastové stavebnice!
Chraňte resinové díly před silným teplem! (Silné slunce, radiátor, teplá voda atd.)
Doporučené lepidlo pro resinové díly je super lepidlo.
Pokud máte další dotazy, kontaktujte nás e-mailem.
Výška: 5 cm
S rozvojem obrněných zbraní na konci 1. světové války a v meziválečném období začala řada evropských armád zavádět více či méně účinné trvalé protitankové zátarasy (protitankové zátarasy). protitankové překážky). Je zřejmé, že tento proces pokračoval i během druhé světové války. V průběhu posledně jmenovaného konfliktu dva nejčastěji používané typy přehrad. První z nich byly tzv dračích zubů, tedy železobetonových bloků, často ve tvaru jehlanů nebo komolých jehlanů, méně často hranolů vysokých až 120-140 centimetrů. Nejčastěji byly umístěny v několika řadách před vlastními postaveními protitankového dělostřelectva. Ve velkém je používala německá armáda v tzv Atlantický val, Siegfriedova linie, ale také v Międzyrzecz Fortified Region (MRU). Další protitankovou překážkou byl ježek (česky Ježek) vyrobený z oceli nebo železobetonu a dodávaný na frontu, obvykle v modulech připravených k instalaci. V případě ocelových ježků to byly prostě tři nosníky svařené dohromady, které se daly postavit na zem a zapustit do ní. U železobetonových ježků nabyly také trojramenného tvaru, ale byly mnohem těžší. Tento typ protitankové hráze poprvé použila československá armáda ve 30. letech (odtud název v angličtině), ale také Wehrmacht na Atlantickém valu.
Chyba v popisu? Nahlásit problém
Hodnocení našich zákazníků
...