Red Box 72070 Turkish Siege Artillery 16-17th century. Mortar

Turecká osmanská armáda se v průběhu 17. století účastnila četných ozbrojených konfliktů, jako byla válka s Commonwealthem (1672-1676) nebo válka s Rakouskem, později se Svatou ligou (1683-1699). Tato armáda se samozřejmě v průběhu 17. století měnila a se změnami v armádě se měnilo i její dělostřelectvo. Za zmínku stojí, že tradice používání palebného dělostřelectva tureckou armádou sahají do první poloviny 15. století a někteří historici tvrdí, že tento typ dělostřelectva používali Turci již na konci 14. století. Tyto tradice pokračovaly i v 17. století a velikost dělostřeleckého sboru neustále rostla - z cca 6 500 osob v roce 1598 na cca 15 300 osob v roce 1699. Sluší se dodat, že s tureckými dělostřelci (turecky topcu) se zacházelo jako se stálou armádou (turecky kapu kulu), podobně jako např. s janičáři, což se zase projevilo v jejich často dobrém výcviku a značné bojové hodnotě. Další zajímavostí je, že křesťané byli velmi často verbováni jako dělostřelci. Na bojišti, nebo ještě více při obléhání, hrálo významnou roli turecké dělostřelectvo. Příkladem je turecké vítězství u Bagdádu v roce 1638 nebo bitva u Vídně (1683), kterou potupně prohrál turecký vůdce Kara Mustafa.