Námořní pěchota Spojených států (USMC) je nezávislá pobočka ozbrojených sil USA. Jednota vznikla v listopadu 1775 a první větev této jednoty vznikla o rok později. V devatenáctém a na počátku dvacátého století sloužila americká námořní pěchota především v oblasti Jižní a Střední Ameriky a střežila americké zájmy v této části světa. Tehdy se také ustálila zásada, že právě USMC byla nasazena do oblasti operací jako první mezi ostatními jednotkami amerických ozbrojených sil. Vojáci sboru bojovali v první světové válce, ale zvláštní slávu získali v průběhu krvavých a těžkých bojů v Pacifiku v letech 1941-1945, když se zúčastnili bitev jako Guadalcanal (1942-1943), Tarawa (1943), Iwo-Jima a Okinawa (oba z roku 1945). Často tváří v tvář nepříteli prokázali vojáci této formace velkou odvahu, jejímž příkladem může být např. John Basilone byl oceněn Medal of Honor za svůj úspěch během bitev na Gudalcanalu. Po roce 1945 vojáci sboru bojovali například ve válce v Koreji (1950-1953) nebo zejména ve válce ve Vietnamu (1964 / 1965-1975), přičemž v té druhé utrpěli těžké ztráty. Po skončení studené války se vojáci USMC účastnili např. obou válek v Zálivu (1990-1991 a 2003). V současné době je ve sboru 182 000 vojáků a asi 38 500 v záloze. Heslem Sboru je latinské heslo Semper Fidelis (Polsky vždy věrné).
Vietnamská válka, známá také jako druhá indočínská válka (nazývaná Vietnamská válka), se vedla od roku 1964 (události v Tonkinském zálivu) nebo od roku 1965 (vylodění prvních, větších amerických sil ve Vietnamu) až do roku 1975, tzn. až do okupace Jižního Vietnamu přes Severní Vietnam. Odpůrci v této válce byly na jedné straně Spojené státy, podporující svého spojence, tedy Jižní Vietnam a Severní Vietnam, spolu s komunistickými partyzány Vietcongu, podporovanými (tak či onak) ČLR a SSSR. Předpokládejme, že v jednu dobu, maximálně, Severní Vietnam zapojil do konfliktu asi 690 000 vojáků, Vietcong - asi 200 000 lidí, zatímco Spojené státy dosáhly vrcholu své angažovanosti v roce 1969, kdy měl Vietnam asi 540 000 amerických vojáků. Bezprostřední příčinou konfliktu byly nároky a ambice Severního Vietnamu převzít moc a kontrolu nad svým jižním sousedem, s čímž Spojené státy nemohly a nechtěly souhlasit. Vietnamská válka byla vynikajícím příkladem partyzánské války, ve které vysoce vyspělé technologické ozbrojené síly USA utrpěly značné ztráty a nakonec prohrály ve střetu s ozbrojenými silami nesrovnatelně hůře. Sluší se dodat, že z čistě vojenského hlediska dokázaly americké jednotky způsobit svým protivníkům obrovské ztráty (např. ofenzíva Tet v roce 1968), ale na tzv. "Domácí fronta" to úplně ztratila. Často se předpokládá, že válku ve Vietnamu prohrály USA především kvůli napětí v americké společnosti, její neochotě to udělat a neschopnosti amerického establishmentu ji přesvědčivě zdůvodnit. Vietnamská válka definitivně skončila v roce 1975 úplnou porážkou Spojených států, které byly nuceny se stáhnout z Vietnamu a smířit se se sjednocením Vietnamu komunistickou vládou v Hanoji. Také prestiž této země na mezinárodní scéně na nějakou dobu výrazně klesla.