Americká 1. pěší divize, běžně známá jako "Big Red One", byla založena v květnu 1917. Jeho prvním velitelem byl generál William Sibert. Po zformování a absolvování základního výcviku byla divize poměrně rychle převedena do Francie, kde výcvik pokračoval. V říjnu 1917 vstoupila do boje. Během první světové války se jednotka zúčastnila několika potyček a střetů, včetně bitvy o Meuse-Argonne v roce 1918. Svou dlouhou bojovou cestu zahájila během příští světové války účastí na operaci Torch v listopadu 1942, tedy vyloděním spojeneckých sil v severní Africe. V období od listopadu 1942 do května 1943 bojovala v severní Africe, včetně posledních bojů se silami Osy v Tunisku. Později byl použit v boji během operace Husky, tedy při vylodění na Sicílii v červenci 1943. Po bojích na Sicílii a v jižní Itálii byla převezena do Velké Británie, kde byla připravena na vylodění v Normandii. Její jednotky zaútočily na pláž Omaha 6. června 1944 a později bojovaly v severní Francii. Poté se jednotka zúčastnila těžkých bojů o les Hürtgen. Na začátku německé protiofenzívy v Ardenách byla rychle přesunuta do bojové oblasti a výrazně přispěla ke zpomalení a následnému zastavení německého útoku. Začátkem roku 1945 již fungovala v Německu včetně Remagenu. Účastnila se také překročení Rýna a okupace západního Německa v dubnu až květnu 1945. Během druhé světové války ztratila divize asi 3 600 zabitých a asi 15 200 zraněných.
Již po prvních zkušenostech z bojů v severní Africe na přelomu let 1942-1943 změnila americká armáda postavení americké pěší divize. Od roku 1943 měla každá pěší divize tři pěší pluky na plný úvazek, postupně složené ze tří pěších praporů. Kromě toho byly součástí pěšího pluku i další jednotky, např.: protitanková rota, dělostřelecká rota nebo štábní rota. Celkem čítal pěší pluk americké armády přibližně 3100 vojáků. Je třeba také připomenout, že součástí divize byla i silná dělostřelecká složka skládající se ze čtyř dělostřeleckých praporů – 3 lehkých a 1 středního, nejčastěji vyzbrojených houfnicemi ráže 105 a 155 mm. Dále zde byl mimo jiné ženijní prapor, opravárenská rota, průzkumná jednotka a četa Vojenské policie. Celkem měla americká pěší divize od roku 1943 přibližně 14 200 lidí. Poměrně jasně dominovala dělostřelectvu nad německou divizí a měla mnohem lepší a především plně motorizované dopravní prostředky, což z ní činilo vysoce mobilní taktickou formaci. Měla také mnohem bohatší "individuální" protitankové zbraně v podobě velkého množství odpalovačů bazuky, kterých bylo v celé divizi přes 500 kusů.