Vietnamská válka, známá také jako druhá indočínská válka (nazývaná Vietnamská válka), se vedla od roku 1964 (události v Tonkinském zálivu) nebo od roku 1965 (vylodění prvních, větších amerických sil ve Vietnamu) až do roku 1975, tzn. až do okupace Jižního Vietnamu přes Severní Vietnam. Odpůrci v této válce byly na jedné straně Spojené státy, podporující svého spojence, tedy Jižní Vietnam a Severní Vietnam, spolu s komunistickými partyzány Vietcongu, podporovanými (tak či onak) ČLR a SSSR. Předpokládejme, že v jednu dobu, maximálně, Severní Vietnam zapojil do konfliktu asi 690 000 vojáků, Vietcong - asi 200 000 lidí, zatímco Spojené státy dosáhly vrcholu své angažovanosti v roce 1969, kdy měl Vietnam asi 540 000 amerických vojáků. Bezprostřední příčinou konfliktu byly nároky a ambice Severního Vietnamu převzít moc a kontrolu nad svým jižním sousedem, s čímž Spojené státy nemohly a nechtěly souhlasit. Vietnamská válka byla vynikajícím příkladem partyzánské války, ve které vysoce vyspělé technologické ozbrojené síly USA utrpěly značné ztráty a nakonec prohrály ve střetu s ozbrojenými silami nesrovnatelně hůře. Sluší se dodat, že z čistě vojenského hlediska dokázaly americké jednotky způsobit svým protivníkům obrovské ztráty (např. ofenzíva Tet v roce 1968), ale na tzv. "Domácí fronta" to úplně ztratila. Často se předpokládá, že válku ve Vietnamu prohrály USA především kvůli napětí v americké společnosti, její neochotě to udělat a neschopnosti amerického establishmentu ji přesvědčivě zdůvodnit. Vietnamská válka definitivně skončila v roce 1975 úplnou porážkou Spojených států, které byly nuceny se stáhnout z Vietnamu a smířit se se sjednocením Vietnamu komunistickou vládou v Hanoji. Také prestiž této země na mezinárodní scéně na nějakou dobu výrazně klesla.
Vietnamská válka (1964 / 1965-1975) je konflikt vedený mezi vládou Jižního Vietnamu, podporovanou velmi intenzivně (ekonomicky, politicky, vojensky) Spojenými státy, a Severním Vietnamem, podporovaným SSSR a ČLR. Na americké straně sehrálo v průběhu tohoto konfliktu gigantickou roli letectví a velké změny v přístupu amerických ozbrojených sil k vrtulníkové válce. I během války v Koreji (1950-1953) se s vrtulníky zacházelo především jako s velmi mobilním dopravním prostředkem a jejich role v podpoře bojiště byla poměrně malá. Tento úhel pohledu se během války ve Vietnamu značně změnil. Jednak byly rozvíjeny schopnosti vrtulníkové přepravy (např. zavedením vrtulníků UH-1 Huey do výzbroje pár před válkou ve Vietnamu), což bylo velmi důležité v nepříznivém terénu Vietnamu (džungle, četné kopce), jednak - přísně útočit na stroje, jako je AH-1 Cobra. Sluší se dodat, že USA do tohoto konfliktu zapojily asi 12 000 vrtulníků, z nichž asi 5 600 bylo nenávratně ztraceno. Sluší se také dodat, že během vietnamské války byla poprvé v historii v takovém měřítku nasazena aeromobilní divize využívající vrtulníky - samozřejmě mluvíme o 1. jízdní divizi[ang. 1st Cavalry Division (Airmobile)] .