Během 2. světové války nebylo americké letectvo, USAAF (United States Army Air Force), nezávislým typem ozbrojených sil a bylo formálně pod velením armády. Díky své vynikající průmyslové základně a efektivní organizaci se během druhé světové války staly nejvýkonnějším vojenským letectvem na světě. Za připomenutí také stojí, že USAAF ohromně rostlo co do počtu personálu - v roce 1939 čítaly asi 25 000 lidí, ale na vrcholu, tedy v létě 1944 - až 2 400 000 lidí! Takže za pět let vyrostly téměř 100krát! V tomto počtu cca 300 tis. byli důstojníci, zatímco asi 2,1 milionu tvořili vojáci a poddůstojníci, především z pozemní služby. Přes tento enormní růst zavedlo USAAF efektivní výcvikové systémy a metody, díky nimž drtivá část výše uvedeného personálu plnila své úkoly efektivně. Lze také zmínit, že při práci pozemního odbavování byly ve velkém využívány všechny druhy technických a mechanických zařízení, což zkracovalo počet hodin potřebných k přivedení daného stroje ke vzletu a letu. Stojí za připomenutí, že dramaticky vzrostl i počet amerických zámořských leteckých základen, v prosinci 1941 jich bylo 19 a v květnu 1945 až 130!
Během 2. světové války nebylo americké letectvo, USAAF (United States Army Air Force), nezávislým typem ozbrojených sil a bylo formálně pod velením armády. V průběhu tohoto konfliktu se stali nejmocnějším vojenským letectvem na světě a v době ukončení nepřátelských akcí čítali asi 2,25 milionu lidí! Vzhledem k tomu, že americký letecký průmysl byl jedním z nejmodernějších a nejvýkonnějších na světě, vidělo USAAF mnoho úspěšných a někdy i skvělých leteckých modelů. Za připomenutí stojí, že v letech 1940-1945 vyrobila celkem cca 295 tis. strojů, a tedy více než letecký průmysl Německa, Itálie a Japonska dohromady. Navíc mezi těmito tisíci vyrobenými stroji lze poukázat na velmi úspěšné stíhačky P-38 Lightning, P-47 Thunderbolt nebo P-51 Mustang, taktické bombardéry B-25 Mitchell nebo B-26 Marauder, ale také legendární B- 17 strategických bombardérů Flying Fortress a B-29 Super Fortress. Za úspěšný a promyšlený lze považovat i systém výcviku pilotů USAAF, který dokázal zajistit rychle expandujícímu letectvu dobře vycvičené piloty. Za připomenutí také stojí, že na rozdíl od německého letectví se americké posádky a piloti střídali a po odsloužení se nejčastěji vraceli do země, k výcvikovým jednotkám, předávali své zkušenosti dál. Tato skutečnost může vysvětlovat, proč americká stíhací esa (jako Richard Bong nebo Thoma McGuire) měla "jen" desítky sestřelů ve srovnání s několika stovkami sestřelů německých es (jako Erich Hartmann nebo Gerhard Barkhorn).
Na produkty ICM se vztahuje doživotní záruka a přímý servis výrobce.
I když předmět sami poškodíte, můžete podat žádost o obdržení nového!
Stačí vyplnit formulář dostupný na následující adrese:
https://icm.com.ua/contacts/