USS Lexington (CV-2) byla americká letadlová loď, jejíž kýl byl položen v roce 1921, spuštěna na vodu v říjnu 1925 a uvedena do provozu u amerického námořnictva v prosinci 1927. Loď byla 270,7 m dlouhá, 32,3 m široká a její plný výtlak byl 48 500 tun. Nejvyšší rychlost letadlové lodi USS Lexington oscilovala kolem 32-33 uzlů a její hlavní výzbroj tvořilo 78 palubních letadel.
Původně byl USS Lexington, stejně jako další americký nosič, USS Saratoga, postaven jako bitevní křižník. Kvůli odzbrojovacím povinnostem, které americkému námořnictvu uložila Washingtonská smlouva, však bylo rozhodnuto dokončit loď jako letadlovou loď. Specifickým pozůstatkem původně plánované funkce USS Lexington byla silná palubní výzbroj sestávající mimo jiné z: 8 děl ráže 203 mm. Nová letadlová loď – známá také jako "Lady Lex" – se ukázala být první velkou letadlovou lodí v historii amerického námořnictva. V meziválečném období sloužila letadlová loď především tichomořské flotile, sehrála velkou roli při zdokonalování taktiky používání letadel americkým námořnictvem. Účastnila se však i mírovějších misí – například v roce 1931 přepravila letadlová loď zdravotnický personál a zásoby do Nikaraguy, kterou tehdy zasáhlo zemětřesení. Při vypuknutí druhé světové války se USS Lexington nacházela v blízkosti základny Pearl Harbor, ale měla to štěstí, že provedla vzdušná cvičení a japonský útok pro ni nebyl hrozbou. V lednu 1942 se měl zúčastnit diverzního útoku na ostrov Wake, ale plán se neuskutečnil a USS Lexington byla přemístěna do jižního Pacifiku, do povodí Korálového moře. Do této nádrže se vrátil v květnu 1942, kde se zúčastnil bitvy v Korálovém moři - v průběhu této bitvy byl potopen japonským palubním letectvem.