Dělo 76,2 mm wz.1943 je sovětské pěchotní dělo, navržené jako nástupce děla z roku 1927. Nové dělo však vycházelo z prodloužené hlavně kanónu wz.1927 a kolébky protitankového děla. M-42. Byl vytvořen pro palbu lehkých opevnění a postavení pěchoty přímou palbou. Organizačně byla zařazena do baterií u pěších a jezdeckých pluků. Používal se také ke střelbě na lehká bojová vozidla s HEATy. Sériová výroba probíhala až v letech 1943-1945. Technické údaje: délka hlavně: 148cm, dostřel (maximum): 4200m, ráže: 76,2mm, bojová hmotnost: 600kg, rychlost střely: 262-311m/s, rychlost střelby: 10-12ot/min.
Ve 20. a 30. letech 20. století prošla Rudá armáda intenzivním rozvojem, a to jak z hlediska zvyšování počtu pracovních míst, tak saturace technickými zbraněmi. Jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících typů zbraní bylo dělostřelectvo (hlavňové i střelové), které bylo považováno za jeden ze základních, ne-li rozhodujících typů zbraní na bojišti. V té době (tj. ve 30. letech) bylo do služeb Rudé armády zavedeno několik úspěšných typů děl a zvláštní pozornost si zaslouží divizní 76,2 mm kanón F-22, 122 mm kanon M1931 / 37 nebo 122 mm kanón. -haubica M1937 (MŁ-20) ráže 152 mm. Byly to zbraně, které byly vyvinuty a modernizovány během druhé světové války a které se výrazně nelišily od svých protějšků v německé armádě. Za zmínku stojí i to, že Rudá armáda vyvíjela i velmi těžké dělostřelectvo, jak dokládá zavedení do výzbroje houfnice Br-4 ráže 203 mm, jejíž výroba začala v roce 1932. Sluší se dodat, že v roce 1941 disponovala sovětská střelecká divize celkem 144 děly různých ráží a různého určení a součástí divize byl dělostřelecký pluk složený z pěti kanónových a houfnicových letek. Na druhou stranu bylo v roce 1945 oproti roku 1941 u pěší divize v redukovaném postavení 130 děl různých ráží a různého určení a také 12 samohybných děl (velmi často SU-76). Sovětské pěší divize byly navíc v bitvě často podporovány samostatnými dělostřeleckými pluky.