Vietcong (pol. Vietkong) je hovorový název používaný pro jednotky a vojáky Národní fronta pro osvobození Jižního Vietnamu během vietnamské války v letech 1964 / 1965-1975. Při určitém zjednodušení lze předpokládat, že Vietcongu byl jakýmsi nástupcem vietnamských partyzánů zvaných Viet Minh, kteří v letech 1945-1954 bojovali za osvobození Vietnamu z francouzské koloniální nadvlády a kteří uštědřili francouzské armádě potupnou porážku v bitvě u Dien Bien Pho. Vietcong, formálně založený v roce 1954, prováděl sabotážní a partyzánské aktivity v Jižním Vietnamu s cílem sjednotit dva vietnamské státy. Tímto způsobem realizoval politiku komunistické vlády Severního Vietnamu. Aktivizovala se zejména v období 1964-1968, tedy na počátku americké intervence ve Vietnamu, kdy její řady čítaly pravděpodobně několik set tisíc lidí! V roce 1968 Vietcong provedl tzv ofenzíva Tet, která měla za cíl ovládnout důležitá města v jižním Vietnamu. Navzdory vojenské porážce a odražení téměř všech svých útoků byl Vietcong propagandistický úspěch. V jejím průběhu však utrpěl tak obrovské ztráty, že byl nucen až do konce konfliktu snižovat rozsah svých činů.
Vietnamská válka, známá také jako druhá indočínská válka (nazývaná Vietnamská válka), se vedla od roku 1964 (události v Tonkinském zálivu) nebo od roku 1965 (vylodění prvních, větších amerických sil ve Vietnamu) až do roku 1975, tzn. až do okupace Jižního Vietnamu přes Severní Vietnam. Odpůrci v této válce byly na jedné straně Spojené státy, podporující svého spojence, tedy Jižní Vietnam a Severní Vietnam, spolu s komunistickými partyzány Vietcongu, podporovanými (tak či onak) ČLR a SSSR. Předpokládejme, že v jednu dobu, maximálně, Severní Vietnam zapojil do konfliktu asi 690 000 vojáků, Vietcong - asi 200 000 lidí, zatímco Spojené státy dosáhly vrcholu své angažovanosti v roce 1969, kdy měl Vietnam asi 540 000 amerických vojáků. Bezprostřední příčinou konfliktu byly nároky a ambice Severního Vietnamu převzít moc a kontrolu nad svým jižním sousedem, s čímž Spojené státy nemohly a nechtěly souhlasit. Vietnamská válka byla vynikajícím příkladem partyzánské války, ve které vysoce vyspělé technologické ozbrojené síly USA utrpěly značné ztráty a nakonec prohrály ve střetu s ozbrojenými silami nesrovnatelně hůře. Sluší se dodat, že z čistě vojenského hlediska dokázaly americké jednotky způsobit svým protivníkům obrovské ztráty (např. ofenzíva Tet v roce 1968), ale na tzv. "Domácí fronta" to úplně ztratila. Často se předpokládá, že válku ve Vietnamu prohrály USA především kvůli napětí v americké společnosti, její neochotě to udělat a neschopnosti amerického establishmentu ji přesvědčivě zdůvodnit. Vietnamská válka definitivně skončila v roce 1975 úplnou porážkou Spojených států, které byly nuceny se stáhnout z Vietnamu a smířit se se sjednocením Vietnamu komunistickou vládou v Hanoji. Také prestiž této země na mezinárodní scéně na nějakou dobu výrazně klesla.