Rozhodující vliv na utváření organizace a taktiky německé pěchoty před vypuknutím 2. světové války měly jednak zkušenosti z předchozí světové války, ale také teoretické práce vzniklé ve 20. a 30. letech 20. století, které často zdůraznil nutnost vnímat německou pěchotu jako nástroj vedení útočné války. To ovlivnilo jak vybavení, tak organizaci německé pěší divize, která se během zářijového tažení roku 1939 skládala ze 3 pěších pluků, z nichž každý byl rozdělen na 3 pěší prapory, dělostřeleckou rotu a protitankovou rotu. Kromě toho existovaly četné podpůrné jednotky, včetně: dělostřeleckého pluku se 4 dělostřeleckými eskadrami (včetně jedné těžké), protitankovým praporem, sapérským praporem a komunikačním praporem. Celkem tedy tzv. pěší divize V první mobilizační vlně mělo výraznou dělostřeleckou složku asi 17 700 lidí, ale byla také hojně vybavena kulomety. Mělo také moderní a účinné – na tehdejší dobu – prostředky komunikace a velení. V průběhu války prošly pěší divize transformací - v roce 1943 byly některé z nich přeměněny na divize obrněných granátníků. Standardní oddíl "tradiční" pěchoty však od roku 1943 tvořilo cca 12 500 mužů (a ne cca 17 700 jako v roce 1939) a byla v něm redukována i její dělostřelecká složka – zejména těžké dělostřelectvo, přičemž její proti- obrana tanku byla výrazně vylepšena. Předpokládá se, že za celou druhou světovou válku sloužilo ve Wehrmachtu asi 350 pěších divizí.
Bitva o Moskvu, známá také jako operace "Typhoon" (německý kódový název operace) nebo obranná moskevská operace, je jednou z největších pozemních bitev druhé světové války, která se odehrála v Evropě. Byla přímým důsledkem německé agrese proti SSSR z 22. června 1941 (operace Barbarossa) a jejím cílem bylo dobytí sovětského hlavního města Wehrmachtem. Tato velká bitva začala 2. října 1941 a skončila 7. ledna 1942, přičemž německá ofenzíva byla zastavena již v prosinci 1941. Odhaduje se, že se na něm na německé straně podílel asi 1 milion. vojáků, 1700 tanků a útočných děl a cca 950 letadel. Na sovětské straně bojovalo asi 1,2 milionu. vojáků, 1000 tanků a útočných děl a asi 650 letadel. Operace začala úspěšně pro německou stranu, která hned na začátku u Wiaźmy a Brańska uzavřela významné sovětské síly do dvou velkých kotlů a později je buď zničila, nebo dobyla. Sovětské ztráty v této fázi byly odhadnuty na cca 670 tis. lidé! Po tomto velkém úspěchu se však tempo německého útoku začalo zpomalovat kvůli zhoršujícím se povětrnostním podmínkám, ale také tuhnoucímu odporu sovětských vojsk a – snad především – nedostatečné logistice na vlastní straně. Německým jednotkám se ale podařilo na konci listopadu 1941 přiblížit k Moskvě a od Kremlu je dělilo pouhých 20 kilometrů! Německé jednotky však byly příliš vyčerpané a zcela nepřipravené na boj v zimních podmínkách, aby v útoku pokračovaly. Toho dokonale využila sovětská strana, která ve dnech 5. – 6. prosince 1941 zahájila protiofenzívu zatlačující německou armádu na západ. Bitva skončila značným, strategickým úspěchem Rudé armády.