Pravidelná rakousko-uherská armáda, tedy císařská a královská armáda, byla společnou armádou rakousko-uherské monarchie. Spolu s divizemi Landwera, Honwed a Landsturm tvořily pozemní síly dunajské monarchie (něm. Landstreitkrräfte). Tato armáda byla založena na principu všeobecné vojenské služby pro muže. V roce 1912 byla změněna pravidla odvodu, podle kterých měl voják v činné službě odsloužit 2 roky, v případě služby u koňského dělostřelectva a jezdectva - 3 roky. Na druhou stranu doba poskytování byla stanovena na 10 a 7 let. Poróba se týkala všech mužů ve věku 19-50 nebo 55 let v Maďarsku. V předvečer první světové války se předpokládalo, že Rakousko-Uhersko po všeobecné mobilizaci zvedne armádu přibližně 1,8 milionu lidí, ve srovnání s přibližně 2,8 miliony v německé armádě a téměř 3,5 milionu v ruské armádě. V srpnu 1914 bylo mobilizováno 6 armád rozdělených do 18 armádních sborů, což celkem odpovídalo zhruba mobilizačním plánům. Jediný sbor se obvykle skládal ze dvou pěších divizí a jedné divize Landszturm nebo Honved. To také zahrnuje: sapper a komunikační podjednotky a dělostřeleckou složku sestávající z 8 děl ráže 150 mm.
Ruská pěchota, stejně jako celé ruské ozbrojené síly, prošly po porážce ve válce s Japonskem v letech 1904-1905 změnami. V prvé řadě se usilovalo o zlepšení výcviku řadových vojáků, ale i poddůstojníků a důstojnických kádrů, snahy o využití krvavých zkušeností také v taktice a operačním umění. Přestože se v období 1905-1914 vyvíjely snahy o zlepšení stavu věcí, dopady byly často daleko od zamýšlených. Těsně před 1. světovou válkou počítala ruská armáda na míru kolem 1,3 milionu lidí a po mobilizaci se tento počet výrazně zvýšil. Odhaduje se, že do konce října 1914 bylo mobilizováno asi 6 milionů vojáků a za celou první světovou válku bylo mobilizováno asi 12 milionů lidí, i když se tyto údaje v různých studiích často rozcházejí. Ruská pěchota byla těsně před Velkou válkou rozdělena do 122 pěších divizí a tvořila asi 80 % pozemní armády carské říše. Tyto jednotky byly rozděleny na 1. hodové divize s vyšší živou silou v době míru a 2. hod. divize. Celkem měly ruské ozbrojené síly při vypuknutí první světové války asi 6900 děl a minometů. Obecně lze říci, že ruský pěšák byl tvrdým a četným útrapám odolným pěšákem, který však nejčastěji ustupoval po stránce výcviku či výzbroje svému německému a – méně často – rakousko-uherskému protivníkovi. Také u ruské pěchoty byla narušena komunikace, kvalita velícího štábu a v upadajícím období války také zásobování.
Na začátku první světové války, v srpnu 1914, byla armáda císařského Německa považována za nejlepší a nejvýkonnější na starém kontinentu. Takové přesvědčení vyplynulo především ze slávy vítězství dosažených v průběhu válek s Rakouskem v roce 1866 a s Francií v letech 1870-1871. Také mnohá organizační řešení používaná v té době v pruské a později německé armádě (např. strategické železniční tratě nebo mobilizační technika) byla zkopírována v jiných evropských zemích. Stejně jako ve francouzské a ruské armádě byla v německé armádě v roce 1914 největší počet ozbrojených sil pěchota. Německý pěšák byl v té době jeho hlavní výzbrojí s úspěšnou puškou Mauser Gewehr 98 ráže 7,92 mm a na hlavě nosil slavný pickelhaub - tak nemilosrdně používaný jako symbol německého militarismu v karikatuře zemí Dohody. Sluší se dodat, že německá pěchotní uniforma byla mnohem méně barevná než její francouzský protějšek. V době vypuknutí Velké války se německý sbor skládal z velitelství, 2 pěších divizí, eskadry těžkého dělostřelectva (16 houfnic ráže 150 mm), komunikačního praporu, roty světlometů a letecké roty. Pěší divize se zase skládala ze dvou brigád, každá z nich dvou pěších pluků. Naproti tomu jediný pěší pluk sestával ze 3 praporů a kulometné roty 6 těžkých kulometů. Sluší se dodat, že pěší divize byla podporována dělostřeleckou brigádou o 72 dělech. Německá pěchota samozřejmě v průběhu první světové války prošla dalekosáhlými změnami. Nejprve byla do výzbroje zavedena ocelová přilba (německy Stahlhelm), která s drobnými změnami přežila v německých ozbrojených silách až do konce... 2. světové války! Ve velkém se také začaly používat ruční granáty, plynové masky a lehké kulomety (německy leichte Maschinengewehr – zkráceně lMG). Objevily se i pobočky jako Stosstruppen.