Jeep Willys (jiné názvy: Willys MB, Jeep) je americký terénní vůz z druhé světové války a poválečného období. První prototypy vozu byly vyrobeny v roce 1940 a sériová výroba probíhala v letech 1940-1945. V jeho průběhu vzniklo téměř 650 000 kopií! Hmotnost vozíku byla asi 1,1 tuny, s délkou 3,36 metru a šířkou 1,57 metru. O pohon se staral jediný motor o výkonu 60 HP. Maximální rychlost byla až 105 km/h.
Jeep Willys byl vyvinut na zakázku a vyžádaný armádou USA, která v roce 1940 tváří v tvář válce požádala o zcela nový osobní vůz 4x4 s nosností až 250 kilogramů, který by mohl být sériově vyráběn. Sluší se dodat, že zpočátku byl jasným favoritem tendru americký Bantam Car s Bantam BRC. Americké ministerstvo obrany ve snaze zajistit co nejlepší design vozu a ve snaze zajistit bezproblémovou sériovou výrobu však předalo plány Bantam BRC závodům Willys a Ford. Na základě těchto plánů Willys vyvinul Jeep, který měl mnohem lepší pohonnou jednotku než původní Bantam BRC a také byl mechanicky dokonalejší. Nakonec to byl tento vůz, Willys Jeep, který vyhrál výběrové řízení pro americkou armádu. Prezentovaný vůz byl skutečně sériově vyráběn a dostal se téměř do všech anglosaských armád bojujících ve druhé světové válce a díky programu Lend-and-Lease také do Sovětského svazu. Zúčastnil se bojů v severní Africe, Itálii, severozápadní Evropě a Pacifiku. Často se předpokládá, že Jeep Willys je jedním ze symbolů amerického triumfu ve druhé světové válce.
Již po prvních zkušenostech z bojů v severní Africe na přelomu let 1942-1943 změnila americká armáda postavení americké pěší divize. Od roku 1943 měla každá pěší divize tři pěší pluky na plný úvazek, postupně složené ze tří pěších praporů. Kromě toho byly součástí pěšího pluku i další jednotky, např.: protitanková rota, dělostřelecká rota nebo štábní rota. Celkem čítal pěší pluk americké armády přibližně 3100 vojáků. Je třeba také připomenout, že součástí divize byla i silná dělostřelecká složka skládající se ze čtyř dělostřeleckých praporů – 3 lehkých a 1 středního, nejčastěji vyzbrojených houfnicemi ráže 105 a 155 mm. Dále zde byl mimo jiné ženijní prapor, opravárenská rota, průzkumná jednotka a četa Vojenské policie. Celkem měla americká pěší divize od roku 1943 přibližně 14 200 lidí. Poměrně jasně dominovala dělostřelectvu nad německou divizí a měla mnohem lepší a především plně motorizované dopravní prostředky, což z ní činilo vysoce mobilní taktickou formaci. Měla také mnohem bohatší "individuální" protitankové zbraně v podobě velkého množství odpalovačů bazuky, kterých bylo v celé divizi přes 500 kusů.