Německá armáda na základě zkušeností z 1. světové války věnovala v meziválečném období velkou pozornost vývoji lehkých i těžkých pěchotních strojních zbraní. Výsledkem těchto snah bylo v roce 1934 zavedení do výzbroje velmi úspěšného kulometu MG34, který nahradil méně šikovné a mnohem těžší pušky MG08 nebo leMG 08/15. Během druhé světové války byl představen další, neméně úspěšný, ale na výrobu levnější design – MG42. Obě tyto pušky byly de facto základními strojními zbraněmi německé pěchoty a tankových granátníků za druhé světové války. Jejich velmi vysoká rychlost palby a vysoké balistické parametry způsobily, že byly vnímány jako základní podpůrná zbraň na úrovni čety či roty a často i týmu. Zajímavé je, že díky relativně nízké hmotnosti se daly úspěšně použít jak v ofenzivě, tak v obraně. Velmi často bylo v průběhu bojových operací vojákovi odpovědnému za obsluhu MG34 nebo MG42 přiděleno 2 až 3 munice, aby bylo zajištěno, že zbytek týmu bude nepřetržitě střílet z kulometů.
První polovojenskou jednotkou, která měla ve svém názvu zkratku SS (německy Schutz Staffel), byla osobní ochrana diktátora Třetí říše zvaného Leibstandarte Adolf Hitler, která oficiálně vznikla v roce 1933. Od roku 1934 byla SS nezávislá formace v čele s Heinrichem Himmlerem. Postupem času byly vytvořeny další jednotky SS, včetně SS-Totenkopfverbände a SS-Verfügungstruppe. Sluší se dodat, že poslední jmenovaný byl vycvičen podobně jako běžné pěší jednotky Wehrmachtu. V relativně malém měřítku byly jednotky SS nasazeny v boji během bojů v Polsku v roce 1939 a ve francouzském tažení v roce 1940. První jednotky určené od počátku k boji na frontě byly vytvořeny v polovině roku 1940 a dostaly název Waffen SS. Zpočátku byli rekrutováni na dobrovolné bázi i mezi neněmeckými lidmi, ale postupem času začal platit povinný nábor. V rámci Waffen-SS vzniklo mnoho divizí různé bojové hodnoty. Přesto některé z nich (např. 1. tanková divize SS LAH, 2. tanková divize SS Das Reich nebo 12. tanková divize SS Hitlerjugend) lze považovat za elitní jednotky s velmi vysokou bojovou hodnotou a často vybavené nejlepší dostupnou technikou. Své nemalé přednosti prokázaly nejen na východní frontě (1941-1945), zejména během bojů u Charkova v roce 1943, ale také během bojů ve Francii v roce 1944. Jiná věc je, že kvalita velícího štábu těchto jednotek byla v mnoha případech diskutabilní a mnoho vojáků Waffen-SS se během 2. světové války dopouštělo válečných zločinů.