Název zářijového tažení 1939 (další názvy zahrnují např. polské tažení 1939 nebo polská válka 1939) jsou názvy všech vojenských operací prováděných polskou armádou, především proti německým armádám. , ale i proti sovětským armádám v období od 1. září do 5./6. října 1939. Tato kampaň byla první pozemní operací v historii druhé světové války a je považována za počátek tohoto konfliktu v Evropě. Na polské straně se na něm podílelo cca 950 000 -1 mil. vojáci rozděleni mimo jiné na: 39 pěších divizí a 11 jezdeckých brigád. Na německé straně - asi 1,5-1,8 milionu vojáků a na sovětské straně - asi 0,6 milionu. lidé. Zářijovou kampaň lze rozdělit do tří hlavních období. První je období od 1. do 3. nebo 4. září, kdy šlo o tzv pohraniční bitva (bitva na hranicích), ve které se polská strana snažila zastavit a zdržet nápor německých jednotek a prolomit její linie. Právě v tomto období tažení se odehrály bitvy jako bitva u Mokry nebo bitva u Mławy. Bylo to také 3. září, kdy Velká Británie a Francie vyhlásily válku Třetí říši, ale nepodnikly žádné vojenské akce, aby ulehčily polské straně. Druhé období (od 4. září do 17. září) je fází rozvoje úspěchu německé strany a vzniku týlu polských jednotek v celkovém směru na Varšavu. Tehdy se odehrály bitvy Tomasze Mazowieckého a Piotrkówa Trybunalského. Tehdy začala největší bitva tohoto tažení – bitva u Bzury. Třetí fáze (od 17. září do 5. a 6. října) je dobou souběžného boje polské strany s německými a sovětskými okupanty - boje, který byl v této fázi již beznadějný a odsouzený k neúspěchu. Pokud bychom hledali příčiny úspěchu německé strany, můžeme poukázat především na početní převahu Wehrmachtu a Luftwaffe, velmi často - také kvalitativní výhoda zbraní, ale také mnohem lepší válečná doktrína (německy Blitzkrieg) nebo mnohem efektivnější komunikace či lepší plán samotné operace. Zářijové tažení skončilo porážkou polské strany a začalo období okupace polských zemí Třetí říší a Sovětským svazem.
Stáhněte si produktový katalog Mirage Hobby ve formátu PDF
Polský lehký tank z počátku 2. světové války. Tank 7TP byl spolu s tanketami (např. TKS) v roce 1939 základním prvkem polských obrněných sil. 7 TP byl navržen v Państwowe Zakłady Inżynierii v Ursus, kde se také od roku 1935 vyráběl. Tank je vývojem britského Vickers E, jehož licenci získalo Polsko na počátku 30. let 20. století Prvních 24 exemplářů 7TP byla dvouvěžová vozidla, další sériové (vyrobené od roku 1937) již měly jednu věž a hlavní výzbrojí bylo protitankové dělo. 37 mm od Bofors. Tank 7TP byl na svou dobu technicky vyspělou konstrukcí. Jako jedna z prvních na světě měla dieselový motor, reverzibilní periskop a v některých exemplářích i radiostanice (RKBc 2N / C) s dosahem až 25 km. Během zářijové kampaně bylo použito kolem 130 tanků tohoto typu všech variant. 7TP se osvědčila na bojištích září 1939 jako protivník tyčící se nad německými Pz.Kpfw I a II a minimálně rovnocenný s Pz.Kpfw III a IV. Technické údaje: hmotnost 9,4-9,9t, výkon motoru: 110HP, rychlost: 37km/h, výzbroj (verze s jednou věží): 1 kanón Bofors 37mm, 1 kulomet wz.30 ráže 7,92mm.