DISCONTINUED Adalbertus 48502 Zapory przeciwczołgowe Linii Zygfryda (Siegfried Line's Obstacles, 2 rows of 5)

S rozvojem obrněných zbraní na konci 1. světové války a v meziválečném období začala řada evropských armád zavádět více či méně účinné trvalé protitankové zátarasy (protitankové zátarasy). protitankové překážky). Je zřejmé, že tento proces pokračoval i během druhé světové války. V průběhu posledně jmenovaného konfliktu dva nejčastěji používané typy přehrad. První z nich byly tzv dračích zubů, tedy železobetonových bloků, často ve tvaru jehlanů nebo komolých jehlanů, méně často hranolů vysokých až 120-140 centimetrů. Nejčastěji byly umístěny v několika řadách před vlastními postaveními protitankového dělostřelectva. Ve velkém je používala německá armáda v tzv Atlantický val, Siegfriedova linie, ale také v Międzyrzecz Fortified Region (MRU). Další protitankovou překážkou byl ježek (česky Ježek) vyrobený z oceli nebo železobetonu a dodávaný na frontu, obvykle v modulech připravených k instalaci. V případě ocelových ježků to byly prostě tři nosníky svařené dohromady, které se daly postavit na zem a zapustit do ní. U železobetonových ježků nabyly také trojramenného tvaru, ale byly mnohem těžší. Tento typ protitankové hráze poprvé použila československá armáda ve 30. letech (odtud název v angličtině), ale také Wehrmacht na Atlantickém valu.

Siegfriedova linie (jiný název: West Wall) je systém německých opevnění a opevnění táhnoucí se v délce asi 600 kilometrů podél francouzsko-německé a lucembursko-německé hranice od víceméně města Kleve po Basilej. Práce na této trati začaly v roce 1936 a byly dokončeny v roce 1939, přičemž v roce 1944 byla trať výrazně rozšířena. Jeho původním účelem bylo zabránit možné francouzské invazi do Německa z oblastí Alsaska a Lotrinska. Byla to také jakási německá odpověď na francouzskou Maginotovu linii. V roce 1944 měla zastavit spojenecký útok na západní Německo. Západní nábřeží bylo rozděleno na tři hlavní části: severní, jižní a střední část, z nichž nejdelší byla severní zóna dlouhá asi 250 kilometrů. Sluší se dodat, že Západní val se na podzim roku 1944 ukázal jako dosti obtížná překážka pro spojenecké jednotky postupující ze západu, ať už by tomu mohly svědčit např. boje svedené v Hürtgenském lese u sv. přelomu let 1944/1945.