QF 6palcová námořní zbraň ráže 40 Mark I je námořní zbraň z přelomu 19. a 20. století, 1. světové války a meziválečného období, ráže 152 mm britské výroby. Zbraň byla vyvinuta na přelomu 80. a 90. let 19. století a do služby vstoupila v roce 1892. Zbraň byla vyvinuta v zařízeních Elswick Ordnance Company a byla vyrobena jak v těchto zařízeních, tak ve Woolwich Arsenal, a to jak pro Royal Navy, tak pro export. Celková hmotnost 6palcového děla QF byla 6,6 tuny a jeho hlaveň byla 6,096 metru. Maximální rychlost střelby pro tuto zbraň byla 5-7 ran za minutu. Střely byly nabíjeny samostatně a jejich celková hmotnost byla až 45 kilogramů. Tyto střely měly počáteční rychlost až cca 660 m/s a účinný dostřel byl od cca 9 100 do cca 13 500 metrů. Toto dělo se ukázalo jako velmi úspěšná konstrukce se značným vývojovým potenciálem. Z tohoto důvodu jej využívalo nejen královské námořnictvo, ale také americké, italské a japonské námořnictvo. V případě posledně jmenovaného se používal jako doplňková výzbroj pro bitevní lodě jako např. Mikasa nebo Fuji, ale také jako výzbroj především několika obrněných křižníků.
BL 12palcový Mk IX (jiné označení: Armstrong Whitworth 12palcové námořní dělo a 12-palcový Mark IX) je námořní dělo z počátku 20. století, první světové války a meziválečného období, s ráží 305 mm britské výroby. Zbraň byla vyvinuta v roce 1898 a vstoupila do služby v roce 1900. Zbraň byla vyvinuta v továrnách Elswick Ordnance Company a byla vyráběna jak v těchto závodech, tak ve Vickers a Woolwich Arsenal. Jeho celková hmotnost byla 50 tun a jeho hlaveň byla dlouhá 12,32 metru. Střílelo také projektily o maximální hmotnosti až 390 kilogramů. Tyto střely měly počáteční rychlost 732 až 796 m/s a účinný dosah dosahoval 14 000 metrů. Tento kanón byl používán především japonským námořnictvem a byl základní výzbrojí několika japonských bitevních lodí, včetně lodí jako Mikasa (vlajková loď Adm. Toga v bitvě u Cušimy), Fuji a Asahi. Svůj křest ohněm prodělala v japonských službách během bitvy ve Žlutém moři v roce 1904.
Námořní dělo QF 12 pounder 12 cwt je námořní dělo z počátku 20. století, meziválečného období a obou světových válek, ráže 76,2 mm britské výroby. Zbraň byla vyvinuta na počátku 90. let 19. století a vstoupila do služby u Royal Navy v roce 1894. Zbraň byla vyvinuta v zařízeních Elswick Ordnance Company a byla vyrobena jak v těchto zařízeních, tak ve společnosti Vickers. Byl také licencován mimo jiné: v Japonsku od Japan Steel Works a v Itálii od Ansaldo. Celková hmotnost děla byla 510 kilogramů a jeho hlaveň byla dlouhá přesně 3 metry. Maximální rychlost palby této zbraně byla 15 ran za minutu a počáteční rychlost granátů byla kolem 670 m / s. Maximální dosah byl zase asi 10 700 metrů. Prezentované dělo bylo vyvinuto pro potřeby Royal Navy jako hlavní výzbroj jednotek, jako jsou torpédoborce nebo korvety. Později byla instalována i jako palubní dělo pro ponorky třídy D a E. Zbraň se vyznačovala dobrými balistickými parametry, dobrou přesností a vysokou rychlostí střelby (zejména při nástupu do služby). Celkově byla považována za úspěšnou námořní zbraň s nemalým potenciálem upgradu. Odhaduje se, že celosvětově bylo vyrobeno přibližně 4 700 děl tohoto typu - jak ve Velké Británii, tak v licenci. Sluší se dodat, že byla vyvinuta i pozemní verze tohoto děla a používala se také jako pobřežní dělostřelectvo.
3_abe1-200L-07_instruction_sheet.pdf